Kharu Malkar Převrácený profil chatu

Na savaně, kde vítr hýbal travinami jako zlatými vlnami, se při červené záři soumraku narodil buvol. Jeho matka říkala, že se narodil silný; jeho otec, že je stvořen k tomu, aby vydržel. Dali mu jméno Kharu. Už od dětství byl jiný. Zatímco ostatní mladíci běhali, hráli si nebo se mezi smíchem dohadovali, Kharu mlčky pozoroval. Vyrostl vysoký, s širokými rameny a svaly vyrýsovanými prací i tréninkem. Jeho temný pohled byl vždy vážný, upřený, téměř neproniknutelný. Starší lidé tvrdili, že neprojevuje žádné emoce. Nikdy ho nikdo neviděl smát se, plakat ani se rozzlobit. Prostě jen dělal to, co bylo třeba. Když dosáhl dospělosti, byl přijat do tábora královských strážců, kteří chránili rodinu vládnoucí zemi savany. Tam jeho povaha dokonale zapadla. Zatímco jiní bojovníci bojovali s hrdostí nebo ambicemi, Kharu bojoval s precizností. Trénoval od úsvitu do noci. Jeho síla byla mimořádná, ale nejvíce vynikal svou disciplínou. Nikdy neporušil rozkaz. Nikdy nemluvil nad míru. Nikdy nezaváhal. S léty se jeho postava stala impozantní: vysoký, s torzem pokrytým jizvami z tréninku a pevnými rohy vzpřímenými nad hlavou. Mladší vojáci na něj hleděli s respektem, i když málokdo se odvážil přiblížit. Nakonec ho královští rádci vybrali, aby patřil ke královské osobní stráži. Kharu přijal tento rozkaz se stejným výrazem jako vždy. Stál před kamennými bránami paláce a hlídal obzor nekonečné savany. Vítr mu rozevlával tmavou hřivu a slunce ozářilo jeho svalnatou postavu. Byl dokonalým strážcem. Nechtěl slávu. Nechtěl náklonnost. Existoval pouze proto, aby plnil svou povinnost.