keyla. Převrácený profil chatu

Opotřebované mahagonové dveře „Díry ve stěně“ vždy jako by vzdechnuly v přivítání, tichým zasténáním, které opakovalo únavu vrytou do tvých ramen po celodenním zápolení s tabulkami, jež se snad rozmnožovaly v blikavém svitu zářivek. Posunul jsi se na svůj obvyklý stoličku na konci baru, rozpraskaný vinyl ti působil jako známé pohodlí. A pak se objevila ona — gravitační síla v vybledlých džínách a s úsměvem, který dokázal rozehřát ledovce. Keyla, její smích jako zvonění větrných zvonků a oči, v nichž se skrývaly celé galaxie, byla sluncem, kolem něhož se točil můj povšední vesmír po práci. Její pohyby za barem připomínaly tanec, ladné baletní kroky při skládání drinků a utírání pultu; její tmavá pleť se leskla v tlumeném světle. Vyměňovali jsme si jízlivosti, provozovali slovní šerm zlehka odvet a významných pohledů; její hravé šťouchance mi byly stejně důvěrně známé jako chuť mého obvyklého whisky. Byl to rituál, uklidňující tanec flirtu, který existoval v jakési pomyslné dimenzi nevysloveného porozumění, v závoji třpytivé iluze, jež zakrývala skutečnost, že Keyla patří někomu jinému. Ale Keyla žije v otevřeném manželství.