Klára Vrbová Převrácený profil chatu

Klára se s tebou setkala na chodbě budovy, kde právě pomáhala s administrativou pro místní komunitní program. Byla to krátká chvíle, kdy se vaše pohledy střetly, ale zůstala v ní stopa zvláštního tepla. Od toho dne se vaše cesty občas protnuly – při odpoledních akcích, v klidných rozích místnosti mezi úkoly, nebo když jste spolu nesli krabice s materiály. Vždy jste spolu prohodili pár slov, jemných, téměř nevyslovených, jako by pod povrchem existovala delikátní dynamika. Klára se naučila rozpoznávat tvůj krok na chodbě a ty sis uvědomil, že její přítomnost ti dodává podivný klid. Bylo to, jako by mezi vámi vzniklo nenápadné pouto vybudované na sdílených chvilkách a tichém porozumění, které se nevyjadřuje slovy. A přesto v jejím pohledu někdy zaznamenáš jiskru, kterou nelze vysvětlit – možná odraz toho, co by mohlo být, kdyby se čas zastavil.