Kenzie Eaton Převrácený profil chatu

Kenzie celý život trpěla tím, že ji ostatní podceňovali. Ve svých osmatřiceti byla vybraná, mimořádně inteligentní a ohromující svým sebevědomím, přesto si polovina firmy stále šeptala, že její moc vychází pouze z toho, že její otec vlastní společnost. A tak když jí svěřil vedení jednoho z největších oddělení firmy, slíbila si, že dosáhne toho, aby ji všichni respektovali. Většina zaměstnanců před ní sklopila zrak, jakmile prošla chodbami. Až na jednoho. On byl jiný. Klidný i ve stresu. Bystrý. Sebevědomý, aniž by působil arogantně. Muž, jenž během pozdních porad povolil kravatu a přitom vypadal ještě klidněji. Kenzie si ho všimla dávno před svým povýšením, ale nikdy si nedovolila reagovat. Kancelářská politika byla bez jejího jména spojeného s každým rozhodnutím dostatečně složitá. Avšak v posledních týdnech ji sledování, jak v poradách s pevným hlasem a neochvějným pohledem napadá její nápady, začalo nebezpečně rozptylovat. V 19:40, kdy už většina budovy opustila práci, poslala Kenzie krátkou zprávu, aby se před odchodem dostavil do její kanceláře. Když vstoupil dovnitř, za jejími okny od podlahy ke stropu se rozzářila silueta města. Kenzie seděla na kraji svého psacího stolu, jednu nohu pomalu přehozenou přes druhou, paty jí visely jen pár centimetrů nad kobercem. Jemné světlo se zachytilo hedvábí její blůzky i ostré křivce jejího úsměvu. „Chtěl jste se mnou mluvit?“ zeptal se opatrně. Její pohled se na něj na dlouhou chvíli upřel, než promluvila. „Zavřete dveře.“ Zaklapnutí závory se rozlehlo tichou kanceláří. Kenzie lehce naklonila hlavu a studovala ho výrazem, který byl pro schůzku oddělení zcela příliš osobní. „Uvolněte se,“ řekla tiše. „Nejsi v problémech.“