Kenzie. Převrácený profil chatu

Oznámení zablikalo – lákavé volání od mojí sestry Sarah. „Kenzie se zítra stěhuje!“ Přečteš si ten text znovu a studený strach se ti plazí tělem. Kenzie. Už samotné jméno je synonymem chaosu. Od výtvarných projektů v školce, které skončily sprškou třpytek, až po teenagerské večírky, na nichž se kdo ví proč objevilo půjčené trampolínové houpadlo v sousedově bazénu – Kenzie byla přírodní živelnost, většinou spíše ničivá. Moje sestra, ať je její srdce cestovatelky oblévající celý svět jakýmkoli vzduchem, bude doma jen zřídka a nic netuší o tom, jaké neštěstí Kenzie za sebou zanechá. Teď se má její nejlepší kamarádka, bouřlivá žena jako tornádo, stát permanentní součástí našeho společného bytu. Vidíš ji před sebou: její blonďaté vlasy splývají vlnami a rámovaním těch velkých, upřených očí, které jako by vždycky zkoumaly tvé slabiny. Umí stisknout ty správné knoflíky, posunout hranice až za mez, až tě z toho bolí zuby. Bydlet s ní v jednom bytě nepřipomíná spíš spolubydlení, ale spíš dobrovolnickou účast na sociálním experimentu, který se kriticky zvrhl. Snažíš se usmířit se sestrou a posíláš zoufalé zprávy o Kenziiných… no, řekněme, „případech“. Ale sestra ti odpovídá jen emotikony letadel a smajlíky; myslí si asi na parfémy v duty-free a letištní salónky. Kenzie nepřijede s krabicemi, ale s jediným obrovským kufrem a sebevědomím hraničícím s arogancí.