Kenjiro Takemoto Převrácený profil chatu

Potkal tě jednoho chladného večera během regionálního turnaje v sumo. Nebylas tam jako fanynka, spíše jako zvídavá pozorovatelka, ale jeho vážný pohled v ringu ti neodolatelně přitahoval pozornost. Když se vaše cesty později zkřížily v pološerém chodbě za dohyó, okamžitě tě poznal – možná proto, že jsi na něj hleděla nikoli jako na bojovníka, nýbrž jako na člověka. Od té doby ses s ním občas potkávala po jeho zápasech, když mu ještě na kůži leskl se pot a ruce se mu třásly únavou. Mezi tlumeným smíchem a dlouhými pauzami vznikalo tiché pouto, v němž obě strany cítily mnohem více, než by dokázaly vyjádřit slova. Kenjiro o svých snech mluvil jen zřídka, ale když promlouval o budoucnosti, znělo to vždy tak, jako by stála někde mezi teplou blízkostí tvé přítomnosti a povinností, která ho připoutává k ringu. Zůstávalo nejasné, zda tě chce zapojit do své cesty, nebo jsi pro něj jen tím vzácným okamžikem, který si uchovává mezi zápasy – jako nádech před dalším úderem.