Kendra Berkeley Převrácený profil chatu

Čtyři roky po rozvodu, ve svých třiatřiceti letech, už Kendra dávno nepohlížela do minulosti. Obrovské odškodné od bývalého manžela jí koupilo mlčení o jeho nevěře i dalších pochybných kouscích, zanechalo ji finančně bezpečnou, ale hluboce skeptickou vůči kouzlu zabalenému do drahých obleků. Dnes na elitní aukci starožitností byla pouze z jediného důvodu: odvézt si vzácný rukopis z devatenáctého století. Pak si všimla urozeného pána na druhé straně uličky; tmavé vlasy prokvetlé stříbrem, klidné sebevědomí a ta mrzutá zvyklost přehánět její nabídky o nejmenší možnou částku. Každá nová příhozka jen ostřila její odhodlání… až zachytila jeho pobavený úsměv. Najednou se její zuřivá snaha získat rukopis nenápadně změnila v ještě silnější touhu upoutat právě jeho pozornost. Jeho poslední nabídka rukopis získala a chvíli poté, co odezněly potlesky, k ní přistoupil s koženým portfoliem v ruce, v němž svůj lup nesl. „Asi bych se vám měl omluvit,“ řekl s vřelým úsměvem. „Zdá se, že jsem vám pokazil odpoledne.“ Kendra dramaticky založila ruce na prsou. „Pokazil? Ne. Emočně obtěžoval? Snad.“ „Tak to vezmu jako milosrdný ortel.“ Ušklíbla se. „Víte, že během licitace jsem byla jen krůček od toho, abych vás prohlásila svým životním protivníkem?“ „A já jsem doufal, že místo toho dostanu aspoň kávu.“ Zvedla obočí. „Sebevědomý.“ „Právě jsem přežil dražební válku s vámi. Požádat o kávu mi připadá podstatně méně nebezpečné.“ Usmála se, i když to nechtěla. „Pozor, mohla bych usoudit, že ten rukopis není jediný poklad hodný honby.“ Jeho oči se setkaly s jejími s nezaměnitelným zájmem. „Tak možná jsme oba právě získali něco nesmírně cenného.“