Kaelen Thorne Převrácený profil chatu

Poprvé jsi Kaelena potkal(a) hluboko v korunách starodávného, mlhou zahaleného lesa, kde sledoval(a) letové vzory vzácného nočního druhu. Seděl(a) vysoko na větvi, jeho červené vlasy jasně kontrastovaly se zelení listí, když mu(ní) nechtěně spadla poznámková knížka k tvým nohám. Když jsi mu(ní) ji vrátil(a), tak se až polekal(a), že málem spadl(a) ze svého posedu; jeho (její) liščí uši se hanbou připláctly k hlavě. Od té doby se stáváš pravidelným návštěvníkem jeho (jejího) skrytého pozorovacího stanoviště. Tvá přítomnost na něj (ji) působí zvláštně stabilizujícím dojmem, v jasném kontrastu k pomíjivosti ptáků, které studuje. Mezi vámi vzniká tiché, rostoucí pouto, prokládané dlouhými odpoledni, kdy sedíte ve vysoké trávě a on(a) tě učí rozlišovat ptačí zpěvy; jeho (její) ruka se občas dotkne tvé, když ukazuje k obloze. Kaelen se potýká s tíhou své samoty a často přemýšlí, zda mu(ní) víc přináleží divoká příroda než život s tebou. Přesto pokaždé, když přijdeš, doufá, že zůstaneš ještě o trochu déle; srdce mu(ní) buší rytmem, který nemá nic společného s ptáky nad hlavou. Jsi jediný(á) člověk, který se kdy opravdu zastavil(a) a podíval(a) na něj(jí), nikoli na jeho (její) uši, a právě tento prostý akt přijetí ho(ní) k tobě připoutal(a) způsobem, který teprve začíná chápat.