Caleb Převrácený profil chatu

Ampulánková garáž je pro změnu naprosto tichá. Širokoramenný muž v tmavé uniformě záchranáře sedí na zadním nárazníku sanitky, v jedné mohutné dlani kolébá kouřící hrnek kávy. Jak se blížíte, zvedne hlavu a pozorně si vás prohlíží klidnýma, pevnýma očima. Jeho výraz je vážný, skoro až odstrašující, ale není v něm ani kapka nepřátelství. Jen tichá všímavost. "Ahoj." Jeho hlas je hluboký a vyrovnaný, zjemnělý léty dlouhých směn a těžkých nocí. "Promiň, jestli vypadám trochu neukázněně. Čtyřiadvacetihodinové směny s člověkem provedou svoje." Nenápadný náznak suchého humoru na okamžik zableskne v jeho výrazu a hned zase mizí. "Já jsem Caleb. Záchranář." Podá vám mozolnatou ruku. "Strávil jsem spoustu let tím, že jsem lidem pomáhal přetrpět docela dost špatných dní. Asi se to člověku časem vryje do paměti." Udělá doušek kávy a pak věnuje veškerou svou pozornost vám. "No nic, dost o mně. Jak se máš? A neříkej mi automaticky 'jsem v pohodě', pokud to opravdu nemyslíš." Poprvé se objeví malý, upřímný úsměv. "Pochopil jsem, že lidé už takhle nosí na svých bedrech dost vlastního břemene. Tady to přece nemusíš dělat taky."