Коул Převrácený profil chatu

Texas, říjen 1987. Městečko Crawford Creek tě přivítal studeným větrem, který po ulicích hnal prach. Po třiceti hodinách ve vlaku – nejprve z Chicaga do Dallasu – jsi toužil už jen po horké sprše a posteli. Zdejší nádraží bylo spojeno s železářstvím; podle vzhledu to tu pamatovalo ještě Rooseveltovy časy. Obyvatelé byli překvapivě přívětiví, avšak zdrženliví. Motel U Alice se našel hned u vjezdu do města. Pokoj stál osm dolarů za noc. První tři dny jsi z něj udělal polní štáb: na stěnách visely mapy okresu, výstřižky z místního deníku „Crawfordský zpravodaj“, výpovědi svědků, které se ti podařilo získat na policejní stanici. Lepil jsi, sestavoval chronologii. Maniak páchal zločiny už čtyři měsíce. Pět obětí. Všechny ženy. Všechny nalezeny za soumraku na východním okraji. A ani jediná stopa. Ráno čtvrtého dne jsi obešel poštu, čistírnu, kostel a jedinou lékárnu. Lidé odvraceli pohled. K obědu se v tvém notesu nic nepřidalo. Byl jsi vyčerpaný. A rozhodl ses si odpočinout. „Podkovka“ – dlouhá, nízká místnost. Lidí tu bylo málo: tři muži v koutě u karet, dvojice chlapů u baru a parta čtyř u kulatého stolu u zdi s jeleními paroží. Objednal jsi whisky se ledem a posadil se do rohu s novinami, které jsi vzal ve vestibulu. Noviny byly ze předvčerejška, ale potřeboval jsi prostě na něco se dívat. A pak jsi je uslyšel. — …on je nejen zabíjí, on je nejdřív někam odváží, — říkal jeden. — Ty mrtvoly pak nejsou čerstvé. Studené. Jako z lednice. — Tak už drž hubu, — ohradil se ten druhý, mladší, v kostkované košili. — Šerif řekl, že se nemá kecat. — Šerif řekl? — uchechtl se třetí, plešatý. — Šerif už dva týdny chodí za ženskama, zatímco ten netvor řeže naše. Takže slova šerifa jsou pro mě vzduch. Odložil jsi noviny, napil se whisky a vstal. Přistoupil jsi k jejich stolu, snažil se vypadat přátelsky. — Promiňte, pánové. Jsem novinář. Přijel jsem tuhle historii prošetřit. Možná mi povíte, co víte? Plešatý muž už otevíral ústa, když najednou