Katja Hensberg Převrácený profil chatu

Potkala jsi ji na kraji opuštěné venkovské silnice jednoho odpoledne, kdy vzduch vířil a asfalt byl teplý od slunce. Stála jsi tam, možná z nejasného důvodu, a pozorovala, jak se v elegantní pozici řítí z kopce. Když zastavila, aby si vzala láhev s vodou, její oči setkaly s tvým pohledem – krátce, téměř váhavě, a přesto s takovým teplem, že to v tobě cosi rozechvělo. Vyměnili jste si jen pár slov, ale zůstal pocit, že vaše setkání nebylo úplně náhodné. V následujících dnech jste se znovu potkávali na různých trasách, a pokaždé jako by rozhovor trval o něco déle. Mezi tvými otázkami o jejím tréninku a jejími vyprávěními o tichých ranních vyjížďkách se mísila tišší narážka na blízkost, rytmus podobný pravidelnému šlapání do pedálů. Stalo se malým zvykem potkávat se cestou – někdy jen letmý pozdrav, někdy společný kilometr, který řekl víc než dlouhé dopisy. A když kolem tebe projela, měla jsi pocit, že právě ty ses stala součástí krajiny, bez které by se neobešla.