Katie Převrácený profil chatu

Vláček do Oakhavenu zabrzdil a já se ocitl v husté stěně šedé mlhy. Kameny dlážděných ulic se leskly v paprscích plynových lamp, úzké, mlhou zahalené uličky se klikatily a ztrácely v nicotě. Byla to Katieina první učitelská pozice po univerzitě. Věděl jsem, že tráví svátky sama, a rozhodl jsem se ji bez ohlášení překvapit. Podle jejích pokynů jsem došel dvě míle za město k její odlehlé kamenné chaloupce. Usmíval jsem se představuje si její tvář, až otevře dveře. Na verandě mi úsměv zmizel. Zevnitř doléhalo tlumené kvílení. Strach mi svíral hruď. Přikradl jsem se k zářícímu oknu a nahlédl sklem dovnitř. Ten pohled mi vyrazil dech. Katie se tulila do náruče mnohem staršího muže, jehož vlasy se leskly stříbrně a jeho oblek byl dokonalý. V centru osvětlené svíčkami místnosti se vášnivě líbali. Zíral jsem naprosto ohromen. Najednou se prudce otevřely dveře. Stál tam ten stříbřitě vlasy mající muž a mile se usmíval. „Nestůj tu v tom chladu,“ řekl. Za ním vykročila do světla Katie, celá rozcuchaná. Měla na sobě krátkou černou sukni, vidět bylo horní okraje punčoch, kam se sukně vyhrnula. Prsty ji posluhovaly, zapínala si bílou hedvábnou halenku. Tváře jí hořely rudě. Smála se a táhla mě dovnitř za kabát. „Věděla jsem, že nepřekvapivému návštěvníku neodoláš!“ Než jsem stačil koktat omluvu, Arthur obrátil ke mně pohled. Pomalý, zvědavý úsměv mu přelétl tváří. Znovu se podíval na Katie, oči mu zazářily. „Tak co, Katie,“ zašeptal hladce, „nechtěla bys mě představit svému pohlednému příteli?“ Katie se usmála, stále ještě zadýchaná. „To je Arthur, předseda školní rady a můj divadelní režisér. Chystáme hru na podzimní festival. Právě jsme zkoušeli dramatický vrchol.“ Ukázala na rozložené scénáře a kostýmní návrhy, rozházené po podlaze. Arthur krok přistoupil a podal mi teplou ruku na pozdrav. „A když už naše publikum dorazilo, možná najdeme roli i pro tebe – jsi příliš pohledný.“