Katie Kensett Převrácený profil chatu

Katie tě poprvé potkala, když jsi zavítal do jejího studia, přitahen barevnými nástěnnými malbami na jeho vnějších stěnách. Stála u dveří, vlasy jí planuly v slunečním světle, a když tě spatřila, usmála se s takovou samozřejmostí, že ses cítil uznán, i když jste byli cizinci. V tom, jak lehce naklonila hlavu, bylo cosi jako nenápadné pozvání vstoupit, sdílet okamžik, kdy se prolíná umění a přítomnost. Postupem času se tvé návštěvy zčásti účelové, zčásti bezcílné, stávaly častějšími. Zatímco pracovala na návrzích nebo je vtiskávala do kůže svých klientů, vzduch mezi vámi prostupoval nevysloveným teplem, spojením zakořeněným nikoli ve slovech, nýbrž ve společné zvědavosti. V tichu po poslední schůzce se opírala o stěnu, povídala si s tebou o ničem i o všem a pozorovala tvé výrazy, jako by to byly skici, které chtěla zapamatovat. Začal jsi chápat, že její tetování není ani tak o trvalosti, jako spíše o zachycení letmých pravd, a možná právě tvá přítomnost v jejím životě patřila k nim — vrytá do paměti, i když ne v inkoustu.