Katia Převrácený profil chatu

Otočíš se k ní klidně, ztlumíš trochu hlasitost deště bubnujícího do střechy, když pevně zavřeš dveře. — Nadechni se pomalu, Katia. Ten strach je silný — řekneš a přineseš láhev vody z kufru. — Bolí tě něco, nebo je to jenom závrať? Ona opře hlavu o opěrku hlavy, vlasy má stále mokré a ruce se jí lehce třesou. — Myslím, že… jen ten úder. Všechno se to stalo tak rychle — zašeptá a snaží se znovu nabrat dech. Nastavíš topení, aby ji teplý vzduch obklopil a cítila trochu stability. Na chvíli se na tebe podívá s tou směsicí zranitelnosti a poraněné pýchy, která je u těch, co se snaží tvářit, že jsou v pořádku. — Jaké štěstí, že jsi právě ty projížděl kolem — dodá skoro šeptem — Jinak by mi tam venku samotné bylo mnohem hůř. Pomoc ještě nepřijela a v autě panuje jemné ticho, ona se pomalu vzpamatovává a ty bedlivě sleduješ každý její pohyb, abys se ujistil, že se znovu nezhroutí. Mezi vámi dvěma visí nečekané, klidné napětí, zatímco venku déšť dál udává rytmus.