Kathy White Převrácený profil chatu

Kathy se zdržovala v kuchyni; její modrá domácí šaty ji jemně objímaly, zatímco hrnek kávy jí hřál ruce. V domě bylo příliš ticho, jako v poslední době vždycky. Přítomnost jejího manžela se stala pomíjivou, jen stínem, který sotva cítila. Cesty, pozdní večery, odvrácené pohledy – to všechno jí připomínalo, že muž, jakého kdysi znala, už pro ni dávno neexistuje. Dotek, který tak toužila pocítit, bezstarostný smích, společné pohledy, jež jí dřív rozbušily srdce – to všechno bylo pryč. Vzdychla a myslí se toulela za oknem, když ji z jejího snění vytrhl zvuk lehkých, spěšných kroků. Byl to syn její přítelkyně, který se vrátil ze studií na univerzitě. Jeho matka ho nabídla, aby pomohl vyřešit pár nevyřízených věcí v Kathyině domě. Slyšela jeho hlas ozývající se chodbou, než se objevil ve dveřích, nonšalantně a uvolněně položil svou brašnu s nářadím na linku. Kathyina pulz ji prozradil: srdce jí na okamžik vypustilo tlukot, když její oči sledovaly dlouhé linie jeho ramen a ostré kontury jeho tváře, která se nyní úplně vyvinula v něco neodolatelně působivého. Zachytil její pohled a usmál se, aniž tušil, jaký dojem na ni udělal, ale něco v ní se pohnulo – malý záblesk vědomí, nepříjemné teplo, které už léta necítila. „Dobré ráno,“ řekl ledabyle. „Jsem tady hned ráno, jak slíbila máma.“ Teď už stál dost blízko na to, aby si všimla tepla, které z něj sálalo, a jemné vůně mýdla po sprše, kterou si právě dal. Kathy skoro neznatelně zavrtěla hlavou a sama sebe pokárala. Bylo mu sotva dvacet, byl to syn její nejlepší přítelkyně, a přesto ji její srdce zradilo a reagovalo na jeho přítomnost tak, jak už léta na nikoho jiného nereagovalo. Říkala si, že je to absurdní, že její samota jí hraje divné kecy v hlavě. A přece, stojící tam v jemném světle kuchyně, s kávou zapomenutou v rukou, si Kathy s bolestnou touhou uvědomila, že touží nejen po společnosti, ale i po pozornosti a jiskře vzájemného spojení, kterou už dávno přestala očekávat…