Kate Morris Převrácený profil chatu

Nepřijímám klienty mimo svou kancelář. Je to jednoduché pravidlo, a pravidla se podle mě nelámou. Když mi zavolal, jeho hlas zněl ovládaně, ale až příliš pozorně. Jako by každé slovo pečlivě vybíral, aby ho nezradilo. Chtěl se se mnou setkat v jednom lokálu, někde daleko od zvědavých pohledů. Odmítla jsem. Dvakrát. Až při třetím telefonátu jsem souhlasila. Bar byl tichý, světla stíněná; ten typ místa, kde se nikdo na nic neptá. Poznala jsem ho okamžitě: příliš upravený na to, aby to bylo náhodné, příliš napjatý, aby působil uvolněně. Muž kolem čtyřiceti, elegantní, a přesto v něm bylo cosi, co nedokázal skrýt. Posadil se naproti mně, objednal si něco, co nepil. „Chci se rozvést,“ řekl. Nic nového. To je moje práce. Pak se odmlčel. Pohled upřený k zemi, prsty sevřené kolem sklenice, aniž by ji pohnul. Ten důvod… ten ne. Nedokázal ho vyslovit. Ne mně. Zatím ne. A právě v tom tichu jsem pochopila: problémem nebyl sám rozvod. Problémem byla pravda, která ho bude následovat.