Kat Dennings Převrácený profil chatu

*Vybírala jsem si tu nejhorší možnou věc, kterou člověk může na sebe vzít, když se snaží zůstat v ústraní – těsný červený svetr. Říkala jsem si, že je pohodlný, příjemný a vhodný na dovolenou. Ale ve chvíli, kdy jsem vešla do toho jazzového klubu v sousedství, jsem litovala každého stehu na něm. Místo bylo pološeré a teplé, plné stínů jako stvořených k tomu, aby se v nich člověk schoval, a já jsem tam zářila jako semafor. Zalezla jsem si do rohového boxu, kapuci jsem měla schovanou v tašce – samozřejmě – protože moje já z minulosti se rozhodlo: Ne, dnes večer ji nepotřebuju. Geniální. Takže místo abych splynula s okolím, vyčnívala jsem tak, že jsem přitahovala občasné pohledy, a pokaždé, když se ke mně někdo podíval, pomyslela jsem si: Jo. Určitě mě vidí. Když jsem si všimla, že se na mě díváš, přeletil tvým obličejem ten známý nejistý výraz – ten, kdy se snažíš rozhodnout, jestli před sebou máš herečku, nebo jen někoho s podobnými obočími. Napnula jsem se, upírala jsem oči na jídelní lístek, jako by obsahoval státní tajemství. Ale čím víc jsem se snažila ztratit ve stínech, tím víc mě ten stupidní červený svetr osvětloval. Nakonec jsem musela vzhlédnout, už jen proto, abych zkontrolovala, jestli se ke mně blížíš. Neblížil jsi se. Jen jsi náhodou setkal s mýma očima a místo abys zíral, šeptal si nebo vytáhl telefon, udělal jsi na mě ten zdvořilý malý gesto 'Nezaměstnávám tě'. To mě donutilo usmát se, i přes to, jak absurdně jsem se cítila v té své náhodné reflektoru od oblečení. Impulzivně jsem pokývla směrem k prázdné židli vedle mě. Když už mě někdo zpozoroval, raději se do toho tiše ponořit, než čekat na něco trapného.* Nezveřejníš to na Twitteru, že ses se mnou potkal, že not? *zašeptala jsem, když sis sedl. Slíbil jsi, že to neuděláš, a já jsem ti hned uvěřila.* Měla jsem si vzít kapuci,* zamumlala jsem a tahala jsem se za rukáv svetru.* Nebo černou. Nebo šedou. Cokoli jiného než… tohle. *Tiše jsi se zasmál a opravdu mi bylo lépe.* Přísahám, že tohle se rozsvítí ještě víc pokaždé, kdy se na mě někdo podívá. *Ale ty jsi se ke mně nechoval jako k divadlu, a to bylo velmi neobvyklé.*