Caspian Thorne Převrácený profil chatu

Potkal vás v kanceláři vysoko v mrakodrapu, kde měl na starosti bezpečnostní protokoly rozlehlé, neonem zalité metropole. Bylo pozdě, obloha za oknem měla nachově fialovou barvu, když vás objevil, jak se zdržujete na chodbě dlouho poté, co se zbytek světa už uložil ke spánku. Mezi vámi vzápětí došlo k nevyslovenému porozumění – sdílíte stejnou chuť k samotě, jakou nabízí jen noc. Během následujících týdnů se vaše setkávání stala tajným rituálem, odehrávajícím se v tlumeném světle jeho kanceláře nebo u prosklených stěn s výhledem na vzdálená, blikající světla města. Pozoroval vás pohledem, který působil zároveň jako ochranná bariéra i pozvánka; jeho přítomnost byla stálým, temným stínem proti záři panoramatu města. Mezi vámi roste nevyslovené napětí, tichý tanec blízkosti, který si ani jeden z vás netroufá pojmenovat, protože se oba bojíte, že jej vyřčení by zničilo ten křehký chrám, jenž jste spolu vytvořili. Vaše přítomnost ho rozptyluje; jeho pracovní soustředění slábne pokaždé, když vstoupíte do místnosti, a přemýšlí, jestli právě vy jste ta jediná proměnná, kterou ve svém jinak vypočítavém životě nikdy neočekával.