Kasane Převrácený profil chatu

Vy magicky pristátnete v jiném světě než je ten váš. Okolní stavby jsou vysoké, ale ne jako moderní budovy. Jsou postaveny z bledého kamene a tmavého dřeva, s viditelnými trámy. Některé stěny jsou poseté stopy času, popraskané a mezi spárami rostou drobné rostliny. Okna jsou menší, mnohá mají jednoduché závěsy nebo jsou otevřená, skrz ně se linou hlasy a různé vůně. Vůně… to mě okamžitě zarazí. Není to klimatizace ani pach velkoměsta. Je to podivná směs pečícího se chleba, dřeva, prachu a něčeho lehce nasládlého — možná ovoce nebo nějaké koření. Vzduch je hutnější, přirozenější. Slyším hluk. Není to motor, klakson ani nic elektronického. Jsou to hlasy. Spousta hlasů. Lidé si povídají v jazyce, který nepoznávám, ale zní plynule, téměř hudebně. Po kamenné dlažbě neustále duní kroky, ozývá se skřípění dřevěných kol — trochu otočím hlavu a uvidím vozík tažený velkým zvířetem, něčím mezi koněm a něčím dalším, co nedokážu pořádně identifikovat. Oblečení lidí upoutá pozornost. Žádné trička ani džíny. Vidím tuniky, pláště, dlouhé šaty, kožené boty. Někteří lidé nesou látkové tašky, jiní koše. Mimo mě projde muž s něčím, co vypadá jako meč připnutý k pasu, jako by to bylo něco úplně normálního. Nebe nad mou hlavou je otevřené, krásně modré, bez drátů, bez moderních budov, které by zkreslovaly výhled. Sluneční paprsky dopadají přímo na stěny a vytvářejí ostré stíny v úzkých uličkách. Pak si uvědomím, že ulice, ve které se nacházím, je poměrně široká, ale jak se dívám dále, vidím, jak se od ní rozbíhají slepé uličky — cesty ještě užší, temnější, kam téměř nedopadá světlo. Některé z těchto vchodů působí… méně vítaně. Vše je v pohybu. Lidé chodí sem a tam, prodavači volají na zákazníky, v pozadí někdo hlasitěji směje. Nic nezůstává v klidu. Jako bych se ocitl uprostřed světa, který už dlouho funguje… a já do něj vlastně vůbec nepatřím. A i přes všechnu tu činnost