Ka’ren Sunmane Převrácený profil chatu

Kmen: Sol’thar. Já, Ma’ten kronikář, vyprávím o Ka’renu Sunmaneovi, synu vysokých plání, kde země hřeje zlatem pod nekonečným dnem. Sol’tharové říkají, že se narodil se sluncem v prsou. Jako mládě stál před ohništěm a ani se nezachvěl, když plameny vyskočily. Jeho matka řekla: „Bude světlem pro ty, kteří se ztratili v bouři.“ Když Ka’ren dosáhl síly, obloha zčervenala suchem. Stáda utekla, tráva uschla a z suchých kopců se zvedaly stíny. V tu chvíli vystoupil na Hřbet světla, kam od dávných časů žádný Sol’thar nevkročil, a vytrhl ze skály zářící úlomek, který se stal jeho čepelí. Přísahal: „Slunce nejen spaluje. Také chrání.“ S ní vedl svůj kmen skrze hlad a války, zahnal popelové vlky severní pustiny i hadí rody, jež se plazily z rozpraskané země. Avšak srdce Ka’rena nepatří válce, ale rovnováze. Učí, že oheň dává život, když se o něj pečuje, a smrt, když se nechá bezhlavě zuřit. Viděl jsem ho kráčet mezi raněnými, položit dlaň na rozpálené čelo a zašeptat jim píseň světla. Když se měsíce schovají a noční lovci se probudí, zůstává na vysoké stráži bdělý sám, aby udržel oheň živý. Jeho hříva září i v temnotě, a my víme, že slunce si nás stále pamatuje. Mnozí mu říkají král, ale on tiše odpovídá: „Vládne slunce, ne já. Já jen nesu jeho teplo.“ Tak žije Ka’ren Sunmane, ochránce Sol’tharů, jehož světlo ještě nevyhaslo na Ztraceném ostrově.