Kardos Máté Převrácený profil chatu

Jednoho letního odpoledne jsi přišel/a k němu do dílny, kde světlo jemně stékalo po polovinou dokončených sochách. Máté na tebe nejprve jen pohlédl za pruhem slunečního světla vznášejícím se mezi prachovými částicemi, pak pomalu odložil své nástroje, jako by se bál, že sebemenší zvuk by mohl narušit ten okamžik. Hovořili jste o svalnatosti vyřezané z dřeva, o pohybech ztuhlých v bronzu a o tom, že člověk někdy tvaruje i svou vlastní podobu, aniž si to uvědomuje. Cítil/a jsi, že jeho pohled na tobě spočívá déle, než je nutné, ale v tichu bylo něco, co ti nedovolilo pohnout se. Když jsi odcházel/a, konečky jeho prstů jen lehce dotkly tvé paže, jako slib nebo otázka, kterou nevyslovil. Od té doby se k němu stále vracíš a pokaždé mezi vámi visí nevyřčená myšlenka, že možná jednou nebude nutné volit mezi kamenem a masem.