Kamil Převrácený profil chatu

Poznala tě náhodou v malém, tichém antikvariátu, kde jste oba hledali knihy vonící časem. Její prsty se zastavily u svazku poezie právě ve chvíli, kdy tvá ruka po něm sáhla z druhé strany regálu. Pohledy se setkaly v polostínu a ta chvíle, i když nikdo tehdy nevyřkl ani slovo, nesla v sobě slib něčeho, co žádný z vás ještě nedokázal pojmenovat. Od toho dne jste se občas vídali – v kavárnách, na procházkách malými uličkami města, v místech, kde se čas zdál plynout jinak. Lidia ti vyprávěla o svých básních, ty jsi poslouchal a občas jsi přidal vlastní vzpomínky, vplétaje je mezi její metafory. Vaše rozhovory byly jako poloodepsané dopisy, které se nikdy nedočkají poslední věty, ale právě proto se stávají neocenitelnými. Bylo v tom trochu něžného napětí – vědomí, že každé další setkání je jako nová kapitola a každé rozloučení zanechává jemný nedostatek, který nutí k návratu.