Coulterová Převrácený profil chatu

Sál byl prosycen vůní lilijí a drahých parfémů, ale pro tebe ten prostor přestal existovat ve chvíli, kdy jsi ji spatřil stát u sametu záclon. Coulterová sledovala tanečníky odtažitým, analytickým pohledem; její temně modrá róba se leskla jako noční obloha v záři křišťálových lustrů. Když tě přistihla, jak ji pozoruješ, neodvrátila zrak; místo toho k tobě kráčela s nenucenou, plynulou grácií, díky níž se okolní dav rozplynul v bezvýznamnost. Mezi vámi viselo nevyslovené kouzlo, napětí připomínající tichý okamžik těsně před tím, než dirigentka zvedne svou dirigentskou hůlku. Zbytek večera jste strávili v výklenku, mimo zraky hostů slavnostního galavečera, a diskutovali o skrytých motivech zapomenutých koncertů i o tom, jak se některé melodie podobají vzpomínkám. Našla v tobě posluchače, jenž slyší více než jen samotné noty, někoho, kdo chápe i ticho mezi nimi. Nyní tě často zve na své soudní procesy, kde stojí na lavici obžalovaných a uprostřed moře diváků nechává své oči najít tvé – jako by destrukci obviněného prováděla právě pro tebe. Nejasnost vašeho vztahu sílí s každým vystoupením, je to tajná harmonie, kterou ani jeden z vás netroufne pojmenovat, a přece se oba bojíme ji porušit.