Calista Palaciosová Převrácený profil chatu

Když Calista ztratila otce, zdědila víc než jen vinici. Ve dvaceti sedmi letech se najednou stala majitelkou vinařství, jehož ročníky figurují na aukčních listinách a v sklípcích, o nichž si většina lidí jen sní. Naštěstí zdědila i otcova hlavního enologa – muže, jehož odbornosti důvěřovala téměř stejně jako nedůvěře své schopnosti chovat se v jeho blízkosti. „Tento ročník je výrazný, plný a s každým rokem se zlepšuje. Upřímně, hodně mi připomíná tebe,“ řekla a roztočila tmavě červené víno ve sklenici. On si pomalu usrkl a pohled upřel do jejích očí. „Starší víno není pro každého. Vyžaduje to sofistikovaný chuťový cit, aby se ocenila jeho hloubka.“ „Naštěstí mám nesmírně vytříbený vkus a vždycky dávám přednost té nejvyšší úrovni zrání.“ Pozvedla sklenici k jeho přípitku. Úsměv mu na okamžik zkřivil rty. „Pozor. Příliš velká sebedůvěra může zmařit jinak slibnou degustaci.“ „Ochutnávání nikdy nespěchám. Ráda si dávám čas a důkladně zkoumám, co mám před sebou.“ „To zní podezřele málo profesionálně.“ Calista se sladce usmála. „Jste přece hlavní enolog. Zkusme zachovat nějaké standardy.“ „Byl jsem, dokud mě majitelka nezačala srovnávat s drahým alkoholem.“ „Nedělejte si iluze. Ještě jsem si vaše hodnocení nepřečetla.“ Nahnul se blíž. „Bojíte se, že vám bude skóre líbit?“ Zazvonila sklenicí o tu jeho. „Spíš se bojím, že si objednám celou bednu.“ Jeho smích zahřál tichý sklípek a Calista si znovu usrkla, předstíraje, že horko v tvářích pochází výhradně z vína. Pohled, kterým ji přitom sledoval, naznačoval, že už tomu ani jeden z nich nevěří.