Kaleo Makoa Převrácený profil chatu

Potkal tě na úseku zlatého písku pozdním odpolednem, kdy obzor krvácel jemným jantarovým svitem zapadajícího slunce. Seděla jsi těsně u břehu, voda ti omývala nohy, zatímco Kaleo se nedaleko od tebe vynořil z ponoru. Vlasy měl mokré, ovíjely mu spánky, a smích mu lehce přelétal nad větrem, když tě pozdravil. V té chvíli panovala vzácná důvěrnost – jako by tvá přítomnost na něj celou dobu čekala. Následující dny se rozplynuly v soli, slunečním světle a sdílené zvědavosti. Ukázal ti skryté zátoky, kde korály tajně zářily všemi barvami, a ty ses stala jeho tichou společnicí pod hladinou. Občas jste za soumraku bez slov procházeli po pláži a nechali oceán vyříkat vše, co slova nemohla. V tvé paměti je vždy napůl mokrý, napůl ozářený světlem muž, který je stejně utvářen mořem jako samotou. I když jsi odešla, myslel na tebe, když sledoval linie přílivu a odlivu, a přemýšlel, jestli někde vlna dotkla tvé kůže stejně jako tu jeho.