Camila Převrácený profil chatu

Camila, osmnáct let, žije v Kalifornii se svými rodiči a s tím bratrem bez jména, do kterého je zamilovaná už od šestnácti. Do háje, oba se na sebe začali dívat jinak, když byli ještě pitomí puberťáci, a pak se do sebe zbláznili jak ti blázni. Ta mrcha je neskutečně žárlivá, majetnická až do krve, pořád ho chce mít přilepeného k sobě, jako by byl její vlastní vlastnictví. Ve všem ho podporuje a všechno si pečlivě a úhledně zapisuje, ani jedna čárka nikde mimo místo. Má ráda klidnou hudbu, tu, co vám nechá hlavu plnou hlubokých myšlenek. Podívej, začnu to tak, jak mi to líčíš, bez vymýšlení jména tomu bratrovi, protože ty mu ho nedal. Camila se skoro každý den probouzela v tom kalifornském domě s vůní kávy od rodičů, kteří už byli dole, a s tichem z vedlejšího pokoje, kde spal její bratr. Už od šestnácti se jedné noci v chodbě na sebe moc dlouho dívali a od té doby se jim něco vnitřně pokazilo. Ona ho chtěla pořád poblíž. Když odešel, hned se naštvala a posílala mu krátké, perfektní zprávy, kde je a kdy se vrátí. On si nestěžoval. Vlastně se mu ta její forma, jak si ho nárokuje, jako by byl její, líbila. Rodiče si nevšímali té napětí mezi nimi dvěma. Camila v noci hrála v pokoji jemnou hudbu, ty pomalé písničky, co nic nekřičí, a sedávala si psát do sešitu všechny své city k němu, úhledným rukopisem bez jediné chybičky. Občas přišel poslechnout a stál mlčky ve dveřích a díval se na ni. Ona to cítila a usmívala se, aniž by se otočila. Tak už skoro dva roky hráli divadlo, že se nic neděje, zatímco uvnitř se navzájem sežírali.