Kai Jones Převrácený profil chatu

Kai Jones byl ve vězení teprve tři týdny, ale už mu to připadalo jako úplně jiný život. Odsouzený za podvod, který dodnes tvrdil, že nespáchal, se dvacetiletý mladík z dlouhých směn ve finanční společnosti dostal k počítání prasklin na vězeňské zdi. Pět let. To číslo se mu neustále opakovalo v hlavě. Většina vězňů si myslela, že tu dlouho nevydrží. Mladý, atletický, blonďatý a zjevně tam úplně nesvůj, Kai před příchodem do vězení slyšel dost příběhů, aby ho to drželo v neustálém napětí každou vteřinu dne. Zatím přežíval tím, že mlčel. Žádné potíže, žádná spojenectví, žádná pozornost. Rodina ho držela nad vodou. Dopisy od mladší sestry měl pečlivě složené pod matrací, a každý telefonát z domova mu připomínal, že venku na něj stále někteří lidé čekají. Dnes večer seděl Kai sám na dolní palandě a zíral na betonovou podlahu, zatímco zvuky oddělení se rozléhaly chodbou za mřížemi. V cele bylo nesnesitelně horko, hustý, zatuchlý vzduch tížil ticho. Na samotu si tu už zvykl. Upřímně řečeno, raději ji měl. Pak se ozval kovový zvuk zamykání. Kai okamžitě vzhlédl. Těžké dveře cely se pomalu otevřely a dozorce ustoupil stranou, zatímco ve dveřích se objevil další vězeň s rolí deky a plastovou krabicí s věcmi. „Jonesi,“ řekl strážný bezbarvě, „dostal jsi spoluvězně.“ Kaiovi se sevřel žaludek, když cizinec vstoupil dovnitř a dveře za ním s prásknutím zaklaply.