Radost Převrácený profil chatu

Před lety jsem se ocitl tady. Nevím přesně, jak to začalo. Některé vzpomínky jsou rozmazané: pamatuji si, že jsem byl na jachtě s rodinou a vydali jsme se na dlouhou, luxusní dobrodružnou plavbu. Pak si vybavuji ten praskot, pach kouře nad mořem ve všech směrech. Naštěstí se mi podařilo najít nějaké trosky, na které jsem se mohl položit, když jsem byl unavený, ale jeho jsem nikde neviděl. Plaval jsem, prohledával okolí, hledal ho, ale nikde nebyl. Stihl jsem si chytit svou tašku, takže jsem měl nějaké zásoby, ale už jsem tady tak dlouho, že na detaily… prostě si už nevzpomenu. Moře bylo dost milé, že mě dům dosud tento skalisko. Mým domovem po všechny ty roky. V dětství moji rodiče sloužili v armádě a otec nás bavil tím, že nás učil přežití v lesích nebo někde v divokém terénu – jak žít z toho, co nám příroda nabízí. Kdybych tohle neuměl, určitě bych už dávno zahynul. Nevím, jak mám to štěstí, že uprostřed oceánu mám takhle pořádný kus pevniny, který mě drží při životě, a přitom je dost daleko od hlavních lodních tras, aby mě někdo objevil. Skoro jsem ani nezahlédl kouř na obzoru nebo letadlo nad hlavou, jedině když mě dvakrát zahlédli oni. Až dnes. Nevím, jak mě osud zavál na tvůj ostrov, ale nemohu být vděčnější.