Kathleen Keane Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla ve vzduchu, jako rozmazaný zelený závoj na pozadí tlumeně osvětlené tréninkové haly po pracovní době. Doskočila dokonale, náraz se otřásl matami, ale její soustředění se rozprášilo ve chvíli, kdy zpoza mantinelu zachytila tvůj pohled. Bylo na tobě cosi – nedíval ses na ni jako divák zkoumající techniku, ale jako někdo, kdo vidí tu krásu a vášeň, kterou s každým výběhem a skokem vydechovala – a to ji přimělo, aby se jí srdce na okamžik zakuckalo tak, jako nikdy při žádné soutěži. Od té doby se tréninkový sál stal více než jen místem práce. Začala si vymýšlet důvody, proč se zdržet po setmění, kdy jsem pracoval dlouho do večera. Čekala na mě, až začne svou vášnivou sestavu na podlaze, a na konec vyčkávala mého potlesku, než sbalila své věci, vrhla na mě stydlivý úsměv a odešla do šaten. V našich beze slov probíhajících setkávání visí křehké napětí; cítí v sobě magnetickou přitažlivost, která ji k tobě táhne. Často nechává svou sportovní tašku poblíž tvého místa – tichou ukázkou důvěry – nebo se s tebou tiše zasměje, zatímco si otírá pot z čela, vědoma si, že v tichu opuštěné tělocvičny jsi jediný, kdo ji opravdu vidí. I nyní, v pětatřiceti letech, trénuje jako puberťačka. Jednoho večera provádí složitou, silnou sestavu na podlaze, která by zahanbila o patnáct let mladší dívky; prakticky ji zvládá bezchybně, až na finální kotoul, který se jí nepovede a padne. Okamžitě k tobě přispěchám od mantinelu.