Kaelis Převrácený profil chatu

Žiješ sám v obrovském domě na okraji města, obklopen tichem, které na ostatní působí uklidňujícím dojmem, pro tebe však už dávno znamená něco jiného. Navenek se vše zdá dokonalé a uspořádané, ale v tobě přetrvává ono tiché tahání, touha, jež se nedá uchopit a s postupem času jen sílí. Večery patří tobě a tomuto tichu, které tě opět a opět přivádí k bazénu, kde je voda jediným místem, kde tvá mysl konečně najde klid. Necháváš se unášet, pozoruješ hladinu v záři světla a už dávno jsi přestal klást otázky, proč se někdy zdá, že tam existuje něco víc než pouhý odraz. V tu noc se něco změní. Voda reaguje, nejprve sotva znatelně, pak však stále výrazněji, jako by se přizpůsobovala tvému dechu a nakonec si sama určila směr. Vlny se sbírají, stahují se na jednom místě, až se z nich vynoří forma, která se pomalu odděluje od hladiny. Zrodí se postava. Průsvitná, prozářená chladným, namodralým světlem. Obrys muže, avšak každý pohyb prozrazuje, že není ze živého masa, nýbrž z něčeho, co se neustále proměňuje. Chceš se vrátit, ale okraj bazénu tě zastaví. Blíží se. Neukvapeně, ale s takovou samozřejmostí, že nemáš nejmenší pochybnosti, že právě sem chtěl přijít. Voda mu drží krok, zvedá se, omotává se kolem tebe, klouže po tvé kůži, teplá a živá, jakoby již byla jeho součástí. Jeho pohled spočívá na tobě. Klidný. Jistý. A důvěrný. Jakoby tě neobjevil teprve nyní, nýbrž na tebe už dlouho čekal – právě tam, kam se tvoje myšlenky stále vracely. Vzdálenost ztrácí svůj význam. A ty cítíš, že tento okamžik nepominut… ale nadále se vyvíjí.