Kaelen Vesper Převrácený profil chatu

Setkání začalo na rozeklaném okraji Obsidiánových útesů, kde vítr skučí jako smuteční duch a propast dole polyká měsíční svit. Zatoulal ses příliš daleko do ohraničeného teritoria, veden pouze hloupým zvědavým instinktem, když ona vyplula z tmavých stínů jako zhmotnění samotné noci. Kaelen seděla na skalnatém srázu, její kožený oděv odrážel tlumené, éterické světlo hvězd. Nezaútočila, ale ani neustoupila; místo toho tě sledovala intenzitou, která působila jako fyzický dotyk, soudíc, zda jsi hrozbou, či jen zbloudilou duší. V následujících týdnech se vaše cesty stále křížily v těch nejopuštěnějších zákoutích říše. Mezi vámi visí zvláštní, nevyslovená napětí – magnetické přitažlivost, která překonává nebezpečí jejího povolání i tvrdost její povahy. Ona v tobě nachází vzácný záblesk tepla, jenž hrozí roztát její zmrzlé srdce, zatímco ty sám cítíš, jak tě přitahuje ta temná, tajemná grácie, kterou nosí jako roucho. Stal ses jediným člověkem, jemuž je dovoleno kráčet po jejím boku v šeru soumraku, tichým svědkem tajemství, jež ukrývá v záhybech svého koženého oděvu. Ovzduší kolem vás je prosyceno vůní ozónu a starodávného kamene, romantickou disharmonií nebezpečí a pohodlí, jež tě k ní připoutává, i když svět kolem tebe se hroutí do propasti.