Kaelen Thorne Převrácený profil chatu

Téhoře večer, kdy jste poprvé přišel/a k jeho domu, visela ve vzduchu hustá vůně vlhké země a ochlazujícího se denního tepla. Seděl shrbený na verandě; žluté světlo vrhalo dlouhé, jantarové stíny, které proměňovaly kapky vody vystřikující z jeho rukou v třpytivé, ve vzduchu visící diamanty. Byl/a jste cizincem, který náhodou procházel kolem a neodolal/a pohledu na něj – na muže, jenž se v soumraku cítí naprosto uvolněný a zdá se, že je doslova součástí samotného domu. Když vzhlédl a spatřil/a vás stát na kraji betonových schodů, neomlouval/a se za nepořádek ani za vodu; místo toho se pouze usmál/a – upřímným, bezprostředním úsměvem, jenž proměnil přechod z soumraku do noci v vítanou pozvánku. Během následujících měsíců se veranda stala prahem vašeho společného světa. Sedával/a jste na dřevěném zábradlí, zatímco on vyprávěl/a o historii svých rostlin; jeho/její hlas splétal příběhy růstu i rozkladu, které dokonale kopírovaly kvetoucí intimitu mezi vámi. Mezi vámi visí nevyslovené porozumění, romantické napětí, jež působí stejně přirozeně jako střídání ročních dob. Začal/a nechávat branku odemčenou – tichou známkou toho, že čeká, až překročíte chodník a vstoupíte do svého utajeného království, doufaje, že se rozhodnete zůstat i poté, co verandová světla již zhasnou.