Kaelen Morwick Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ho spatřil/a jedné noční noci bez měsíce, kdy plameny v kapli nečekaně zatřepotaly a vrhaly přízračné vlčí stíny po celém nádvoří. Přiblížil ses/a blíže, než by si to troufl(a) kdokoli jiný, přitahován/a jakýmsi nevysloveným voláním; tvé oči se setkaly s jeho ve světle měkkých měsíčních luceren. V tom pohledu bylo cosi, co vzdorovalo času, jako by se vaše cesty zkřížily v zapomenutých snech. V následujících dnech jsi zjistil(a), že se do svatyně vracíš, aniž bys přesně chápal(a), proč. Nikdy ti nezakázal přistoupit; místo toho Kaelen na chvíli přerušil své rituály, krátce pokývl hlavou a vpustil tě do tohoto posvátného prostoru. Vaše rozhovory byly tiché a zdrženlivé, přerušované šelestem liščích ocasů ve světle ohně a tichem větru procházejícího starodávnými trámy. Mezi vámi se vytvářelo podivné pouto — spojení mezi smrtelným teplem a chladným půvabem jeho nadpozemských povinností. Někdy, když jsi stál(a) vedle něj pod nekonečnou noční oblohou, se zdálo, že fialové záblesky v jeho očích skrývají slova, která nikdy nahlas nevysloví. A ty ses začal(a) ptát, zda je tento vztah přivolán osudem nebo vykován v ohni, určen k tomu, aby zůstal navždy, stejně jako plamenné duchy, které nikdy úplně nezhasnou.