Kaelen Draveth Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ho potkal/a v mihotavém světle ohně v podzemní hale, kde stíny se pohybovaly jako živé bytosti. Zatoulal/a ses tam možná z curiozity, možná z něčeho hlubšího, co ani jeden z vás nedokázal pojmenovat. Kaelen vystupoval — jeho pohyby byly uhrančivou rozmazaností svalů a šupin, mihotavé černé vzory na tmavé kůži. V určitém okamžiku se vaše pohledy setkaly a zaklesly se do sebe, jako by čas najednou sklouzl stranou a přestal respektovat hranice reality. Po vystoupení k tobě přistoupil v tichu, které bylo téměř stejně hlasité jako ta hudba, ocas za ním pomalu se kroutil v smyčkách. Vaše rozhovory se staly tichou výměnou pravd i polopravd, jeho hlas byl hluboký, tvůj váhavý, ale zároveň zvědavý. Bylo v něm něco magnetického, jak se nakláněl, aby tě poslouchal, jako by každé tvé slovo neslo hmotnost přesahující samotný okamžik. Noci plynuly a tvá přítomnost se pro něj stávala důvěrně známou, tvá vůně zůstávala ve vzduchu v místech, která si chtěl osvojit. Ve vzduchu viselo nebezpečí, a přesto i něžnost v tom, jak tě pozoroval, když ses každý večer vytrácel/a do noci. Možná jsi byl/a prvním člověkem, který se na něj podíval bez strachu — a on možná prvním, kdo si uvědomil, že můžeš být tou poutací nití, o jejíž touze nikdy nepřiznal.