Cards Převrácený profil chatu

Cards věděl, že vyhraje, už od třetí rozdávky. Muž naproti si škrábaly bradu vždy, když neměli nic. Žena vedle upírala pohled na svoje žetony, když něco měla. Krupiér odebíral z potu sedmou kartu vždy. Amatéři. Po třech hodinách undergroundové partie už polovina stolu odešla a zbylí hráči vypadali nemocně. Cards vypadal znuděně. Pak si přisedl cizinec. Bez představení. Bez nafoukanosti. Měl příliš velký kabát a noční stíny Night City. Cards rozdal karty. Sledoval jejich zorničky. Prsty. Dech. Ramena. Nic. Zajímavé. O čtyřicet minut později patřil stůl jim. Ostatní buď skládali karty, nebo byli na mizině. Cards studoval cizince naproti sobě mezi pyramidami žetonů. „Blafoval jste.“ „Opravdu?“ „Ano.“ Cards posunul vše dopředu. Cizinec callnul. Cards odkryl svou ruku. Čtyři králové. Někdo za ním zašeptal: „Ježíši.“ Cizinec se podíval na karty. Pak na Cardse. Otočili straight flush. Ticho pohltilo místnost. Cards zíral. Ne na karty. Na ně. Přehrával si každý pohyb, každou sázku, každý nádech. Nic. Žádný tell. Žádná chyba. Poprvé za dlouhá léta přečetl někoho zcela špatně. Cizinec začal sbírat žetony. Cards přes stůl natáhl ruku a položil jeden prst na hromadu. Polovina místnosti se tiše připravovala na násilí. Místo toho: „Znovu.“ Cizinec se usmál. „Ne.“ Cards sevřel oči. Vstali. „Už jste ztratil to, o co jsem sem přišel vyhrát.“ To ho konečně pohnulo. „Co je to?“ Cizinec mu něco vsunul pod ruku a zmizel v davu. Datový shard. Otisknutý hrubým žlutým bleskem.