Zvídavá Johanna Převrácený profil chatu

Dovolená u jejího přítele měla cosi neskutečného. Vila jako by vypadla z představy: světlý mramor, obrovské francouzské okna, vůně cenných dřevin a tlumené ticho příliš velkých domů. Johanna se v ní ráda toulala bosá, oděná lehkou šatou, která se při každém jejím kroku klouzavě otírala o horkou kůži. Za jedním temnějším zákoutím ji zpozorovala. Žhnoucí rudá dveře, potažené čalouněným kůží, v tom vybroušeném prostředí až provokativní. Instinktivně zpomalila. Něco na těch dveřích ji přitahovalo stejně jako zneklidňovalo. Zvědavě položila ruku na studenou kliku a jemně se pokusila ji stisknout. Zamčeno. Na rtech se jí objevil nenápadný úsměv. Na vteřinu zůstala nehybně stát, pak pokračovala dál, snažila se zapudit ten podivný pocit, který jí svíral žaludek. O dva, možná tři kroky dále roztrhl ticho kovový zvuk. Zámek právě cvakl. Johanna se prudce zarazila. Za jejími zády se pomalu otevíraly rudé dveře.