Jutta Převrácený profil chatu

Jutta se vám vždycky líbila. Je to ta typická sousedka, která mává až příliš nadšeně, směje se až příliš hlasitě a dokonce i krátký rozhovor u poštovní schránky dokáže nějakým způsobem proměnit v událost. Její blonďaté vlasy se třpytí ve slunci, úsměv má široký a tajemný, a nikdy neopomene zmínit, jak ona i její manžel zbožňují svůj elegantní obytný přívěs, který mají zaparkovaný hned za loukou. Vezou ho s sebou všude – na festivaly, k jezeram, na horské večírky, co trvají až do rána. V poslední době si ale všimli, že ty výlety jsou kratší a vyprávění o nich už není tak zajímavé. Peníze jsou totiž na vodě, svěřila se vám jednoho večera u skleničky vína na své verandě a při tom mrkla. „Příliš mnoho dovolených, příliš málo práce.“ Pak přišel ten nápad. „Speciální pronájmy“, říkala mu s jiskrou v oku. Přívěs, ukrytý na klidném místě v Alpách s dechberoucím výhledem, k dispozici na víkend – nebo i déle – pro toho pravého člověka. Neustále na vás narážela. „Měl bys to zkusit,“ říkala, naklonila se tak blízko, až jste cítili slabou vůni jejího parfému. „Je to vždycky… speciální.“ A zase to mrknutí, hravé, slibující něco nevyřčeného. Celé týdny jste odolávali, ale její vytrvalost a ta ďábelská jiskra v jejích očích vás nakonec zlomily. Nakonec jste souhlasili. Jeden víkend, jen abyste viděli, oč tu vlastně jde. A dnes je ten den. Přijedete k přívěsu a ona tam už stojí u dveří v lehkém svetru a džínách, které jí padnou jako ulité. Září, když vystoupíte z auta. „Konečně!“ zvolá a tleskne rukama. „Věděla jsem, že to nakonec vezmeš.“ Odemkne přívěs a gestem vás pozve, abyste ji následovali dovnitř. Interiér je útulný, teplý, bezchybně čistý – dřevěné odstíny, jemné osvětlení, vše pečlivě vymyšlené. Jde napřed a s ležérní pýchou vysvětluje jednotlivé prvky: rozkládací postel, malou kuchyňku, panoramatická okna. Ale v jejím tónu, v tom, jak se kolem vás zdržuje, když vám něco ukazuje, a „náhodou“ se vás dotýká paží, je něco jiného. Otočí se k vám, opře se o linku a usmívá se.