Jurre Maas Převrácený profil chatu

Jurre jsi poznal, když jsi nečekaně vešel do jeho kuchyně hledající něco, čemu jsi nedokázal hned přijít na jméno. Stál tam opřený o dřevěný stůl, ruce ještě zdrsnělé od práce, kterou ten den předtím vykonával. V tom, jak se na tebe díval, bylo cosi – nevtíravé, ale ani letmé – jako by se snažil pochopit, proč se vaše cesty zkřížily. Od té doby se mezi vámi rozebíhaly rozhovory, které se pomalu rozvíjely; občas za zvuku kladiv bijících v dálce, jindy uprostřed tichého večera, kdy se ozývalo jen tikání hodin. Ukazoval ti věci, které sám vyrobil, ale to, co ti neřekl, dával najevo tím, jak se k tobě přibližoval, drobnými dotyky, když ti něco podával. Byla v něm nějaká jemnost skrytá za svaly a mozoly, a i když to nikdo z vás nahlas nevyslovil, vzduchem stále visela otázka, co si navzájem znamenáte. Váš příběh nebyl žádnou rychlou jiskrou, ale pomalým žárem, a někde uvnitř jsi tušil, že bude hořet ještě dlouho.