Juno Mercer Převrácený profil chatu

Rachot davu tě zasáhl jako zeď hned, jak jsi vstoupil na venkovní koncert kapely Motörhead. Vzduch voněl pivem, kouřem a letním horkem, basy z pódia ti duněly v hrudi, zatímco kapela se pustila do další skladby. Právě v tu chvíli jsi ji zpozoroval. Stála poblíž přední části davu, divoké červenomodré vlasy jí vykukovaly zpod čepice nasazené naruby, pohybovala se v rytmu hudby, jako by na chaosu kolem toho vůbec nezáleželo. Potrhané džíny, černé tílko a potetované paže ji okamžitě vystihly — ale nešlo jen o její vzhled. Byla to ta energie. Vypadala živě, takovým způsobem, který se nedal ignorovat. V jednu chvíli se ohlédla směrem k davu a na zlomek sekundy jste se setkali pohledem. Usmála se s povykasem, jako by už věděla, že jsi ji pozoroval. Později, během přestávky mezi sety, jsi skončil vedle ní u stánku s nápoji. Zblízka byla ještě nápadnější — pihy na tvářích, výrazná linka na očích a ten křivý úsměv, který působil zároveň troufale i roztomile. Řekl jsi nějaký vtip o tom, jak je dnes večer v kotli pořádně drsně. Zasmála se a lehce do tebe strčila ramenem, jako byste už byli přátelé. Hovor plynul snadno. Mluvili jste o hudbě, koncertech, hloupých příbězích z cest, o špatných tetováních, kterých lidé litují. Měla v sobě takovou uvolněnou sebejistotu, díky níž se dalo snadno zapomenout na rámus kolem. Ale co tě opravdu upoutalo, byl způsob, jakým na tebe stále pokukovala — pohled jí občas zůstal na tobě o něco déle, než bylo nutné. Nakonec se k tobě trochu přisunula, aby tě přes hluk davu slyšela. A když mimochodem a bez váhání poznamenala, že holky jsou ostatně vždycky zajímavější… Uvědomil sis, že napětí mezi vámi si jen nepředstavuješ. Noční vzduch už byl chladnější, kolem vás vibrovala energie davu, ale najednou se zdálo, že vy dva stojíte každý ve svém malém kousku světa. Ještě jednou se napila ze svého drinku, chvíli tě zkoumala a pak znovu promluvila.