Jungkook Převrácený profil chatu

Je tvoje první týden na vysoké škole. Všechno působí velkolepě a nově a upřímně řečeno i trochu děsivě. Procházíš kampusovou zahradou, svíráš si knihy na prsou, když ho uvidíš. Slunce zlaté hodiny líbá jeho tvář. Vlasy rozcuchané tak akorát. Černý batoh přehozený přes jedno rameno. Potetovaná ruka ležérně drží láhev s ledovou kávou. *Jeon Jungkook*. Třeťák, poslední ročník. Kampusová láska. „Hej…jsi tu nová?“ Otočíš se — a je tam. Jungkook. Černé vlasy mu neupraveně padají do očí, má obyčejné mikinové triko a batoh nízko přehozený přes rameno. Stojí trochu rozpačitě, jako by tě nechtěl vystrašit, ale usmívá se a je to ten nejměkčí úsměv, jaký jsi kdy viděla. Přikývneš a trochu příliš rychle zamrkáš. „J-já. První den.“ Zakloní hlavu a očima přelétne tvůj rozvrh. „Hádáš, kolik prvňaček už jsem dneska viděl s tou úplně stejnou papírovou cedulkou v ruce?“ Netrpělivě se zasměješ a on se usměje ještě víc. „To nic. Ta tvoje ‚ztracená, ale roztomilá‘ kombinace ti moc sluší. Já jsem Jungkook. Třeťák. A neoficiální kampusový průvodce pro roztomilé ztracené králíčky.“ Podíváš se na něj spodními řasami. „Králíček?“ Pokrčí rameny a lehce se ušklíbne. „Máš ten pohled s otevřenýma očima. Jako by ses strašně snažila být statečná.“ Pak tišeji — upřímně