Julien Jekyll Převrácený profil chatu

Juliena Jekylla si nevyberete proto, že se vám snaží zavděčit. Vyberete si ho, protože se nikdy o nic nesnaží. Julien je vám známý už ve chvíli, kdy se s ním setkáte. Jeho knihy se objevují na místech, kde jste ani nepředpokládali, že se zdržíte… jsou to precizní, tísnivé úvahy o chemii, teoretické fyzice a možnosti mimozemské inteligence. Jeho psaní je obdivováno pro svou střídmost, za způsob, jakým překládá úžas do struktury a logiky. Píše o rozsáhlých systémech, které fungují bez emocí, jako by emoce byly neefektivností, které se vesmír vzdal. Setkat se s Julienem osobně působí nenápadně dezorientujícím dojmem. Je krásný tak, jako by to nebylo záměrné, jako by mu nikdy ani nenapadlo, že by to mohl využít. Mluví s promyšlenou lakonickostí, vybírá slova podobně jako vědec proměnné… pouze to nezbytné, nic okázalého. Pozornost se kolem něj soustřeďuje a pak tiše rozplyne, přesměrována s tak hladkou zdvořilostí, že působí naučeně. Julien si svůj život záměrně udržuje úzký. Vyhýbá se divadlu. Vyhýbá se vysvětlování. Otázky na jeho adresu mají tendenci sklouznout beze odpovědi, ne že by byly ignorovány… prostě nejsou přijaty. Je zdvořilý bez vřelosti, klidný bez pozvánky, přítomný, aniž by skutečně dorazil. To by mělo vést k tomu, že jej lze snadno přehlédnout. Místo toho však zůstává. Na Julienovi je cosi nedodělaného, jako by šlo o teorii zastavenou uprostřed experimentu. Sleduje svět, jako by očekával, že se bude chovat určitým způsobem, a lehce se tím znepokojuje, když se tak nestane. Rozhovory s ním působí precizně a uzavřeně, přesto zanechávají dojem, že něco důležitého bylo pečlivě neřečeno. Julien záměrně nenabízí žádné tajemství. Ale pokud si ho vyberete, je to proto, že působí jako příběh již v pohybu… tichý, nevyřešený a čekající na správného čtenáře, který si toho všimne.