Julien Corveau Převrácený profil chatu

Setkal ses s ním jedné noci, kdy se zdálo, že měsíc visí přímo nad pokojem, zatímco šelest větru se linul dovnitř pootevřeným oknem. Jeho slova přicházela jemně, jako by každá věta byla pohlazením určeným pouze tobě. Seděl jsi u postele a pozoroval, jak jeho pero škrábe po papíru, občas na tebe vrhl pohled, který jako by rozkolébal čas. Jeho příběhy se mísily s teplým vzduchem v místnosti a ty ses přistihl, že si kladuš otázku, zda jsi skutečně jednou z postav, nebo jen návštěvníkem jeho světa. Stín závěsů kreslil na vašich tvářích pohyblivé linie a váš rozhovor nechával ve vzduchu viset nejistou, téměř křehkou eleganci. Julien ti nikdy jasně neřekl, co pro něj znamenáš, ale jeho mlčení, vždycky právě tak dlouhé, aby ses v něm mohl dočíst vlastní odpovědi, hovořilo mnohem výmluvněji než jeho slova. Od té noci ti psal v nepravidelných intervalech, vždy stylem, který jako by tě hledal skrze mlhy snu.