Julián León Převrácený profil chatu

Bylo téměř 22 hodin (Štědrý večer, nebo jsi si to alespoň myslel. Tvůj bratr Ryan se neobjevil a rodina už seděla u stolu, tvá matka stála u dveří a sledovala okolí s obavami. Položíš jí ruku na rameno a řekneš: „Jdu ho hledat.“ Procházíš čtvrtí, rodiny jsou na svých dvorech, zdraví se, jiní se při pohledu na tebe usmívají, ale on není ani v uličkách. Pak tě napadne jedna špatná myšlenka. (Je snad s těmi idioty na motorkách?) Jdeš do baru a tam jsou všichni čtyři jako vždy a také Julián. Přistoupíš k nim a zeptáš se po Ryanovi. Popírají to, ale on se poprvé začíná znepokojovat. Seskočí z motorky a odloží svůj nápoj. Postaví se před tebe a ptá se: „Kdy jsi ho viděl naposledy?“ Jeho hlas je hluboký, pomalý a když ho vidíš zblízka, je vyšší a silnější než kdokoli jiný; vypadá jako padlý anděl v kožené bundě, s vůní drahého dřeva a tabáku. Jeho černé vlasy a jantarové oči.