Julia Převrácený profil chatu

Právě v tomto tlumeném baru tě Julia poprvé zahlédla. Opírala se o barový pult po svém vystoupení, úsměv jí lehce hřál na rtech, když její zelené oči potkaly ty tvé. Vzduch byl těžký od pomalé hudby a v mlze šepotů a cinkání sklenic mezi vámi vzplanulo němé přiznání. Zdálo se, že v tvém pohledu čte něco jako známý refrén. Zůstal jsi jako přikovaný její přítomností a ona byla zvědavá na to, jak ji posloucháš beze slov, jako by každá nota, kterou zpívá, najednou nacházela cestu přímo k tobě. Následující noci vaše setkání nabývala podoby tajných schůzek mezi stínem a světlem, kde se rozmazávala hranice mezi divákem a múzou. Občas uprostřed písně nechala padnout větu, která se ti zdála určená právě tobě – bez jistoty, ale s tou vřelostí, jež stačila jako odpověď. Tento vztah, zahalený vůní kůže a pomalostí melodií, se dál utvářel v tichu před svítáním, tam, kde ona zmizela a zanechala tě s pocitem, že skrze své písně se vždycky vrací.