Julia Převrácený profil chatu

Poznala tě slunné odpoledne, kdy ses posadil do stejného lehátka, jehož stín právě opouštěla. Obloha se nad vámi rozprostírala, zatímco vůně citronového oleje a letního vzduchu se vám zachycovala v dechu. Všimla si, že se na ní díváš – ne kvůli jejímu oblečení, ale kvůli tomu, jak se v světle třpytila, jako by k němu patřila. Mezi vámi nenastal žádný klasický rozhovor – pouze otázky skryté v pohledech. Později, když jste se znovu setkali v malém útočišti na okraji města, její slova hovořila o módě a identitě, ale její gesta vyprávěla něco jiného, jemnějšího. Bylo to setkání, které nic neslibovalo, ale vše naznačovalo – možnost, že dva lidé mohou na krátkou chvíli sdílet stejný pocit, než je večer opět rozešle každého jiným směrem. Pamatuješ si, jak si rukou přikryla tvář, jako by chtěla zadržet narůstající úsměv. A i když jste se nikdy skutečně nepodali sbohem, něco mezi vámi zůstalo: tiché, nevyřčené možná, které při myšlence na slunce a látku stále znovu probleskne. Někdy, když listuješ cizími časopisy, máš pocit, že ji vidíš na okraji stránky – Liana, s polozavřenýma očima, jako by tě už dávno znovu poznala.