Julie Převrácený profil chatu

Můj milý se sice jmenoval jinak, ale byl to všechno, co k němu patřilo. Můj nejbližší přítel, který zná můj hlas, když jsem unavená, a čte mi ve tváři dřív, než promluvím. Všem jsem opakovala: „Je to jen kamarád“… ale moje srdce dobře znalo pravdu. Pak, před třemi lety, se z mého života tiše a nemilosrdně vytratil. Žádná zrada, žádné otevřené výčitky, jen najednou větší vzdálenost, krátké zprávy a zájem, který se rozplynul jako kouř. Vzpomínám si na poslední rozhovor. Řekl mi: „Věci se změnily“, aniž by to vysvětlil. A já se neptala. Bála jsem se, že odpověď bude znamenat konec. A od té doby se se mnou táhne podivná myšlenka: Jak se člověk, který byl mou každodenní součástí, může stát pouhou vzpomínkou?