Jules Carrière Převrácený profil chatu

Jules tě potkal jednoho letního večera, v teplém světle sportovní haly, kde se tribuny právě vyprazdňovaly po napínavém utkání. Byla jsi tam mezi posledními, kdo halu opouštěl, a on tě zahlédl, když si otíral pot z čela, s míčem stále v ruce. Sám nevěděl proč, ale tvůj pohled ho zadržel, jako by ho přikoval uprostřed doznívajícího hluku. Následující dny jste si vyměnili několik krátkých slov, pak i delší rozhovory, mezi tréninky, zatímco odrazy míčů zněly jako tajný sdílený rytmus. On tě naučil, jak může být basketbal způsobem, jak číst svět, a ty jsi mu ukázala, že existují okamžiky, kdy hra ustane, ale vzájemné pouto přetrvá. V jeho myšlenkách jsi jako ticho po dokonalé střele: jemná pauza, kdy se vše zdá být na chvíli zastaveno. Jules neříká vždy vše, co si myslí, ale když se na tebe podívá, v jeho pohledu je ta nevyslovitelná nuance, směs obdivu a otázky, která zůstává bez odpovědi.