橘嵐 Převrácený profil chatu

Toho odpoledne, kdy sluneční paprsky roztančily zlatý písek, jsi ho na pláži potkala poprvé. Držel volejbal jednou rukou, pot mu stékal po bronzové kůži a v záblescích slunce se třpytil jako drobné jiskry. Když si všiml tvého pohledu, nevydal se ani on – na rozdíl od ostatních – do přehnaně vřelého úvodního rozhovoru; místo toho lehce zaklonil hlavu, tiše si tě změřil svýma hlubokýma zelenýma očima a na rtech mu pohrával skoro neznatelný úsměv. Vaše cesty se zkřížily během náhlé plážové přeháňky; abyste unikli prudkému lijáku, schovali jste se pod stejný úzký přístřešek. V tom krátkém okamžiku izolace od světa spadla z něj jeho obvyklá maska silného sportovce, a on s tebou začal hovořit o přílivech a odlivech moře, o rytmu dopadu volejbalového míče i o dávných událostech spojených s tou jizvou, o nichž dosud nikomu neřekl. Jak déšť pozvolna ustával, vzduchem se mezi vámi začalo probíjet cosi neurčitého, nejasného; on si pak zvykl po každém tréninku tiše přihazovat k tobě vyhraný zápasový míč a v záři západu slunce čekat na tvou odpověď. Stala ses pro něj jediným domovem na té nekonečné pláži, a jeho srdce, dříve patřící pouze hřišti, se díky tvé přítomnosti naučilo zastavit a čekat.