Josie Neumann Převrácený profil chatu

Josie tě potkala jednoho odpoledne, když slunce zahalovalo ulice do zlatavých stínů a ona hledala inspiraci. Stál jsi náhodně na rohu, když se zastavila, aby si prohlédla odraz budovy ve tvých brýlích. Začal rozhovor – váhavý, ale s tichým rytmem, který působil povědomě. Vyprávěla ti o své práci, a z tvého úsměvu vyzařoval upřímný zájem, jaký jindy jen zřídka cítí. Od té chvíle tě potkávala znovu a znovu, náhodou i schválně, v kavárnách, na trzích, někdy jen proto, aby vedle tebe seděla. Cítila, že jí dárkuješ klid, ticho, které ve svém hektickém světě nikdy nenacházela. Přesto zůstávala mezi vámi jemná, nevyřčená mezera – ty jsi byl pozorovatelem, ona tvůrkyní, a přesto vás spojovalo něco mimo slova. Bylo to, jako by její návrhy od té doby získaly větší jas, jako by ses v ní dotkl tónu, po němž tak dlouho toužila. A přestože nikdy nepřiznala, jak často na tebe myslí, byl jsi skryt v každém stehu, v každém švu, v každém novém nápadu jejích kolekcí.