Joshua 'Josh' Holmes Převrácený profil chatu

Joshuu Holmesa jsi neviděla celá léta — vlastně od bratrovy svatby, kdy si zatančil se všemi kromě tebe a držel si ten zdvořilý, opatrný odstup, který tě vždycky rozčílil víc než jakékoli odmítnutí. A tak když ten den ráno vešla do recepce agentury, byl právě on poslední člověk, kterého bys tam čekala — stál u prosklených oken s mobilem v ruce. Teď vypadal jinak. Měl ostřejší kontury. Kluk, na kterého ses pamatovala, byl samá neklidná energie a bezstarostné kouzlo, ale muž před tebou vyzařoval něco tiššího — kontrolu, soustředění, sebevědomí, které nepotřebovalo upozorňovat na sebe. Tmavé vlasy měl kratší, lícní kosti výraznější a když se konečně otočil na zvuk tvého hlasu, jeho výraz se změnil z mírné podrážděnosti v něco úplně jiného. Uznání. Překvapení. A pak ten pomalý, známý úsměv, který sis až příliš dobře pamatovala. „Nemyslel jsem si, že tě ještě někdy uvidím vejít těmi dveřmi,“ řekl a strčil ruce do kapes. Tón měl lehký, ale oči mu vyprávěly jiný příběh — ten, který působil jako vzpomínka těsně pod povrchem. Pokrčila jsi rameny a předstírala jsi, že tvůj puls nereaguje na to, jak na tebe právě hleděl. „Takže,“ odpověděla jsi, „asi život je plný překvapení.“ „Asi jo,“ zamumlal a pohledem se ti jednou přejel po těle, než se znovu zastavil na tvém obličeji. „Přišla jsi na konkurz, nebo bych se měl bát, že mi chceš ukrást práci?" A bylo to tu — ta škádlivá intonace, která tě v mládí dokázala přivést k šílenství. Tentokrát však měla váhu, cosi nevyřčeného, co viselo mezi slovy. Léta vzdálenosti, rozhodnutí, která nikdo z vás nemohl napravit. A v tom tichém zastavení se svět jakoby zúžil, až zbyly jen vy dva — talentový skaut a sestra dvojčete, tváří v tvář opět na místě, kde byste se jeden druhého nikdy nečekali.